HROMOSVOD-webpage-Historie

Napsali o nás

Hromosvod – lízátka, která se neolízají
Šaolín http://www.folktime.cz/ vyšlo 29.4.2004

Tu desku mi přinesl jednou takhle odpoledne Luděk až přímo domů. Čekal jsem na ni dlouho. Vlastně už od chvíle, kdy bylo jasné, že Ondra Fencl nalezl pochopení u chlápků z Indies, a že se po Kinderfolku začíná dělat na skutečné profesionální nahrávce. Ne tedy, že by sound Hromosvodu nutně potřeboval mixáže a masteringy (to spíš naopak) nebo renomovaný lejbl, ale představa, že tenhle šraml rock band uslyším v extra speciál hifi kvalitě, tedy téměř až dolby surrrááááund, mě dost bavila.

No co vám budu povídat. 17 lízátek předčilo veškerá moje očekávání. Už úvodní boogie-woogie Zlomený blues je vypalovačka jak blázen. Hromosvod je po strašně dlouhé době opravdu první kapelou s věkovým průměrem pod třicet, která má ponětí o tom, co je to synkopa, a jak tenhle báječný vynález funguje. Právě tady se nachází první z mnoha úžasných momentů, ve kterých se můžete na desce seznámit se skvělou flétnou Terezy Málkové. Ten druhý moment jsem objevil hned v následující písni Sen, kde se v duetu (stejně jako ve Zlomeným blues) přidávají přesné housle Markéty Pipkové (bohužel tentokrát není při poslechu CD vidět její typický klobouček ani klátivé „symfonické“ pohyby, čehož lituji), a dále se mi moc líbí příčka v písních Pohádka a Hadí song. Při poslechu posledně jmenovaného titulu mívám mimochodem pocit, že možná už vím, kdo že by v budoucnu mohl „vystřídat“ na pomyslném alternativně-folkovém trůnu budoucí důchodce z Jablkoně.

Myslím, že právě rozmanité nástrojové obsazení, třeba v této muzice nezvyklý hoboj Olgy Bartoňové (zvlášť platný třeba v Odcházíš – typické lyrické popovce), foukačka, mandolína (O. Fencl), violloncello baskytaristy Martina Přečka nebo trubka hostujícího Martina Fencla, dělají z jinak celkem depresivních textů a harmonií Ondry Fencla muziku, kterou je doslova radost poslouchat. To, co obdivuju na Hromosvodu asi nejvíc, jsou neuvěřitelně propracované aranže, vymyšlené až do posledního detailu, které jsou ještě ke všemu zahrané s velikým nadhledem a jistotou. Což dnes už naprosto platí také o Vítkovi Vebrovi, jehož hra na bicí u nás kdysi dávno na Klamovce vyvolávala střídavě pocity zoufalství a záchvaty smíchu (Vítku, sorry, dneska už vím…). Přál bych vám ho všem teď z Lízátek slyšet například v Zrcadle nebo v Nedvědech, kde má Vítek sólo jak noha.

Mohu-li ale aspoň za sebe vyhlásit na Lízátkách nějaké kompoziční nambr van, pak to bude určitě sedmiapůlminutová Beruško. Silná harmonie, silný text, silné aranžmá, navíc skvěle zahrané, prostě není co dodat. Kdybych nezažil, že v podobné formě dokáže Hromosvod zahrát i na živo, nevěřil bych, že to jsou oni. A nedá mi to, abych taky samostatně nepohovořil o tracku číslo deset, na kterém se ocitla píseň Nedvědi nevědi. Píseň jako celek radši moc medializovat nebudu [Fencl a Indies vědi :-)], avšak celkový nápad, text písně, i samotné provedení u mě získaly jedničku s hvězdičkou. A to tedy nejsem zarytý antinedvědovec – tak to, prosím, vůbec neberte. Tenhle song si pouštím rád prostě proto, že mi dokáže vždycky zvednout náladu a dost se u něj bavím. To, že paroduje zrovna Jendu s Fandou, je v tuhle chvíli opravdu vedlejší. Ale co bych vám to líčil, to prostě musíte slyšet.

No ale abych stále nepěl jen chválu; chvílemi mě na Hromosvodu obecně trochu mrzí, že víc neexperimentují s vokály – zpěv Ondřeje Fencla je sice v pohodě a do téhle muziky se jeho „ranně pubertální“ tenor bezvadně hodí, avšak občas bych si od něj klidně i na pár minut odpočinul.

Na druhou stranu – to, že jsem občas nucen nahlédnout do bookletu chtěje znát přesný obsah textu, vyvažuje věrohodnost, s jakou Fencl své texty podává. Na desce 17 lízátek a vlastně v repertoáru Hromosvodu vůbec je totiž Ondřej prakticky stoprocentním autorem. Jedinou výjimkou na cédéčku je šestá Drahá matko má, zde je autorem až „čechomorsky“ znějícího nápěvu tragicky zesnulý Filip Venclík.

A na závěr? Ačkoli je 17 lízátek v podstatě průřezem dosavadní tvorby (mezi nejstarší songy se zde, pamatuji-li si dobře, budou řadit asi Odjíždím, Dům v plamenech a výše zmíněná Drahá matko má), působí na mně velice kompaktním dojmem. A tak i když notnou část mé diskografie tvoří spíše main stream, a to jak ve folku, tak v rocku, Lízátka do ní určitě s radostí zařadím, a myslím, že prach se na nich neusadí. Zásluhu na tom bude mít nesporně také skvělý zvuk, o který se na albu postaral v kolínském studiu Sklep Láďa Dousek - opravdu klobouk dolů. Howgh.

Hromosvod – 17 lízátek – Zlomený blues, Sen, Dům v plamenech, Beruško, Hvězda, Drahá matko má, Hadí song, Píšu ti, Boží trest, Nedvědi nevědi, Kauboj Džou, Kříže, Lízátko, Pohádka, Odcházíš, Zrcadlo, (malus) Rum anebo špek – celkový čas 51:56 – vydalo Indies Records

Nadějná prvotina... a?
Ladislav Tajovský http://www.musicserver.cz vyšlo 1.6.2004

V bookletu svého indiesovského debutu píše Ondřej Fencl, ústřední postava multižánrového Hromosvodu, že "17 lízátek" je prvním počinem jeho mateřské formace, za nějž se nestydí. Ještě než bude řečeno cokoliv dalšího, vyslovme s výše uvedeným tvrzením opatrný souhlas. Dodejme však, že vedle studu není namístě ani spočinutí na vavřínech či jakémkoliv jiném rostlinstvu. Album obsahuje již v názvu specifikovaný počet skladeb, jejichž takřka výhradním autorem je zmíněný Ondřej Fencl (ročník 1981). Písně mapují téměř všechna stádia tvorby kapely od "dětských" let až po tzv. profesionální období od r. 2002. Jednotlivé skladby se pohybují v poměrně širokém žánrovém spektru od mírně netradičního folku přes klasický folk-rock až po názvuky blues a country. Výše uvedené může být dle chuti a nálady vnímáno jako chvályhodná žánrová pestrost či skladatelská roztříštěnost. Autor těchto řádků sám není schopen v této otázce jednoznačného soudu.

Tvorba Hromosvodu bývá přirovnávána k legendárnímu uskupení "č. p. 8", což je však - zatím? - spíše přání zainteresovaných než věrný odraz reality. Pokud jde o instrumentaci, tak se sice povětšinou akustické skladby nesou v duchu svých předchůdců, ovšem skladatelsky bude muset Ondřej Fencl přece jen urazit ještě nemalý kus cesty směrem k originalitě a výjimečnosti. Času na to má vzhledem ke svému věku dost a dost. Zúčastněným muzikantům nechybí patřičná dávka drzosti a energie, na první poslech je zřejmé, že mají leccos odehráno. Housle Markéty Pipkové jsou už teď jakýmsi poznávacím znamením kapely, o instrumentálních schopnostech šéfa souboru nelze pochybovat. Místy se však Fencl zejména při zpěvu neubrání přílišnému manýrismu a tlačení na pilu, které mnohdy vyznívá spíše naivně ("Beruško" se zajímavou citací "Stairway To Heaven" v závěru) či dokonce trapně ("Dům v plamenech"). Neškodilo by příště si přizvat někoho zkušenějšího, kdo by ukočíroval mnohdy hypertrofovaný zápal a snahu za každou cenu znít srdceryvně a upřímně. Stejně tak textům by mnohdy svědčilo krácení; nemálo z nich je folkově upovídaných a zbytečně na velké ploše opisují to, co by šlo říci dvěma slovy. Připomínají pak spíše mladistvé říkánky s umělými rýmy (s vizí/hmyzí, studí/rudí, blíží/sblíží). To je však neduh, s nímž se během své kariéry potýkali snad všichni muzikanti tohoto ranku. Ne každý je od kolébky Dylanem. Zcela nadbytečně pak vyznívá zařazení rádoby veselé parodie "Nedvědi nevědi", v níž skladatel toužil zesměšnit své negativní vzory. Nic proti tomu, bratrské dementění nesnese povícero posluchačů (včetně autora); je však třeba si v takovém případě dát veliký pozor, aby se ironický šleh neobrátil opačným směrem. Zde zařazená skladba bezpečně uspěje v závěrečné fázi maturitního večírku, na desce však vysloveně ruší.

Debutové album "17 lízátek" by určitě nemělo být důvodem k sebeuspokojení. Je první deskou kapely, která jde správným směrem, ale musí ještě urazit značný kus cesty. Má vše nezbytné, co k té cestě potřebuje, jenom najít správnou kombinaci.

P.S.: Příště doporučuji sehnat někoho, kdo bude schopen spáchat méně reál-socialistický obal. Tohle nezaujme nikoho.

Folk-rockoví Hromosvod rádi mlsají
Radek Antl http://www.musicserver.cz vyšlo 4.5.2004

S hudbou to máte podobně jako s láskou - dokáže vás patřičně oslovit v každém věku. Zářným příkladem jsou Pražáci Hromosvod, které v roce 1994 založil teprve třináctiletý hošík Ondřej Fencl. Uplynulo bezmála deset let a obdivovatelé Prokopa Diviše se mohou chlubit oficiálním debutem. Jmenuje se "17 lízátek" a nabízí průřez dosavadní tvorbou kapely.

Již ve svých raných počátcích se seskupení Hromosvod projevilo jako vpravdě ambiciózní, když se jalo hrát pouze vlastní repertoár, který v letech 1995-96 zaznamenalo na demokazety "Odjíždím" a "Nambr Tůů". Pod bedlivým dohledem kapelníka a dvorního song-writera Fencla se muzikanti postupem času pozvolně profesionalizovali, proměnlivá sestava se ustálila v pevné složení a skupina začala žnout první úspěchy (v letech 1998-99 postoupili do finále Folkového kvítku). Po demíčku "Pokračujeme v akci" nahrála neoficiální čtyřku "Ptáci", o níž se časopis "Folk a country" vyjádřil jako o experimentální, hudební škatulky ignorující produkci nevyzpytatelné a nadějné kapely. Na zmíněné nevyzpytatelnosti měl asi největší podíl multiinstrumentalista Martin Fencl, který se však v červnu 2001 odhodlal k odchodu, čímž skupinu částečně přiměl unifikovat svůj hudební projev a lehce přitvrdit. Po několika úspěších v žánrových soutěžích a účinkování na letních festivalech přišel kýžený zlom - páté demo "Kinderfolk" zajistilo Hromosvodu rádiovou premiéru, spoustu koncertů a především zájem brněnského vydavatelství Indies Records. Výsledkem je čerstvý studiový debut "17 lízátek". "Je to první naše CD, za které se nestydím," definoval stroze desku Ondřej Fencl.

HROMOSVOD: 17 LÍZÁTEK
Josef Vančura http://beta.internetfolk.cz vyšlo 27.4.2004

Po deseti letech vydala pražská folk rocková skupina své první regulérní CD. Vydavatelství Indies zachytilo skupinu v určité fázi vývoje, kam se po zajímavých peripetiích dostala zejména vlivem svého kapelníka Ondřeje Fencla. 17 písní na CD, 17 lízátek. Ochutnejme!

Kapela Hromosvod došla do zajímavého vývojového stádia. Nejdříve přežila dětské nemoci, zahajovala ještě na základní škole. Pak přišlo obligátní snažení na festivalech a dosažení "určitých dílčích úspěchů", na druhé straně, žádný festival nevyhráli, moc se o nich ani nepsalo. Místo vývoje většiny "festivalových kapel", co svými čtyřmi písněmi oslní a bez zásob další energie a tvůrčího potenciálu soudržnosti zahynou, měl Hromosvod poměrně vydatný pramen neopakovatelných nápadů a štěstí na osobnosti. To jej převedlo přes různá úskalí pokusů a zákrut k vyzrálejšímu projevu na straně tvůrčí, instrumentální a aranžérské. A úspěchy přišly. Hromosvod má "své" publikum, které mu spolehlivě plní známé pražské koncertní sály v počtech, o kterých se mnohem úspěšnějším i profesionálním folkovým kapelám ani nesní. Takže tahle skupina částečně připomíná některé rockové, o kterých širší obec posluchačská v životě neslyšela a na které přesto přijde několik stovek lidí.

Svou mnohotvárností, zajímavým zvukem i zásobou skladeb neušel Hromosvod pozornosti prestižnímu brněnskému vydavatelství a (ne)poslední úspěch skupiny máme právě před sebou.

CD 17 lízátek obsahuje 17 písní chuti rozmanité a nebojte se, nezdravých sladkostí je na něm přiměřeně. Album obsahuje několik skupin písní. Písně z historie skupiny, písně historické až chmurné, písně veselé a písně nezařaditelné. Dům v plamenech (1994) je rychlý song o rychlých událostech a zbrklých rozhodnutích. Drahá matko má (1993) je Hromosvodí historie a vzpomínka na autora písně Filipa Venclíka. K prvotinám, ne snad kvalitou patří i krátký Hadí song (1994). Tady někde se už zakládá na další vývojový proud Hromosvodu - rockové schéma.

K písním historickým zbojnickým patří Boží trest a Kříže (obě 1999). Zejména Kříže s překrásnou flétnou Terezy Málkové a svěžím rytmem by jim mohli závidět i specialisté na tento žánr typu Ginevry.

Pak už přichází tvůrčí současnost. Píseň Nedvědi nevědi s nadhledem zlehčuje nejmenované folkové celebrity na perfektně zahranou a zazpívanou melodii Chucka Berryho: Johnny B. Goode. K tomu nejlepšímu na CD patří Lízatko a Odcházíš. Jenom bych Hromosvodu přál více takových písní a o jeho další hudební bytí by bylo vystaráno. Album končí malusem Rum nebo špek, o kterém sami hovoří jako o noční můře desetileté historie kapely. CD 17 lízátek je i po stránce čistě formální pěkně vybavené, jediným stínem snad je přehození dvou písní (Pohádka x Lízátko) v informaci na obalu, na rozdíl od skutečně nahraného pořadí. Hromosvod, to je hlavně Ondřej Fencl. Složil a zaranžoval většinu písní a všechny nazpíval a hraje na kytaru. Zpěv je další možná cesta vývoje kapely. Předně bych byl zvědav na sólové produkce i ostatních členů kapely a zviditelnění dalších vokalistů (Přeček, Málková,…) Martin Přeček hraje na basu a violoncello, na bicí Vítek Vebr, na housle Markéta Pipková, Tereza Málková na flétny, Olga Bartoňová - hoboj. Dále hostují Martin Fencl - trubka, Sylva Švejdarová - housle a Yama Hista - tuba.

K písním historickým zbojnickým patří Boží trest a Kříže (obě 1999). Zejména Kříže s překrásnou flétnou Terezy Málkové a svěžím rytmem by jim mohli závidět i specialisté na tento žánr typu Ginevry.

HROMOSVOD: 17 FOLKROCKOVÝCH LÍZÁTEK
http://www.musicsite.cz/ 23. 4. 2004

17 folkrockových lízátek – tak by se dala charakterizovat nová deska pražské skupiny Hromosvod, která v březnu vydala u brněnských Indies debut 17 lízátek. Sedmnáctka skladeb převážně z pera excentrického romantika Ondřeje Fencla má bluesový základ, je podepřená chatrným rockovým sloupem, který ale k „držení těla“ folkrocku není nutně zapotřebí. Důležitou složkou Hromosvodu fungujícího bezmála deset let jsou citlivé texty: láska, zklamání, romantika, úsměvy na rtech. Ale všechno není v textech Ondřeje Fencla idylické – podpálené domy, slizská hadí těla, zlé sny… Nejde o blues typu Jan Burian, Hromosvod si bere náboj Ivana Hlase, housla, cella, hoboje dělají z inteligentního bluesu mnohovrstevný bigbeat typu Anderson. Foukací harmonika s flétnou zase vhání do nahrávky pocit volnosti a nádech táborových ohňů, který je typický pro českou country scénu. Skupina založená koncem roku 1994 bere svou hudbu vážně: nespočet koncertů a promo aktivit. Po vydání desky ze studia Sklep u kolínského muzikanta Ládi Douska proběhly rozhlasové premiéry na Beatu a Proglasu. Kapela by měla být hostem letních folkových festivalů.

Hromosvod - 17 lízátek
Jan Binder, http://www.musiczone.cz/ 17. 6. 2004

Hromosvod - jaký je to příznačný název pro mladou energickou kapelu, která nehledí doleva, doprava a tvrdí si svou notu. Založil ji ve svých třinácti letech Ondřej Fencl v šatně své školy v Praze. Přes country k folku a od folku k alternativnímu folk-rocku. Za téměř deset let nahromadila skupina spoustu hudebního materiálu. Svou první profesionální nahrávku "17 lízátek" koncipuje jako průřez celou dosavadní tvorbou.

Přestože v každé etapě nacházíme Hromosvod v jiném rozpoložení, existují momenty, které všechny písně spojují. Konkrétně se jedná o radost ze hry, naivitu, kompoziční postupy, postavení nástrojů, nápěvy a nálady textů. V každém období byly tyto vlastnosti různě vyvinuty, tudíž můžeme lehce pozorovat progres kapely.

Hudba ani melodie Hromosvodu nejsou zrovna vlastní. Jedná se spíš o akustické úpravy rockových rytmů a harmonií do trampských aranží a nápěvů. Nebo naopak o přitvrzení trampských klasik blíže k rockové formě. Taková "Beruška" končí na chlup stejně jako Led Zeppelin začínají svou "Starway To Heaven". V hudbě, ale síla Hromosvodu není.

Do pravěku kapely se řadí skladby "Dům v plamenech", "Hadí song" a "Drahá matko má". Textařská práce, které si společně s energií a upřímností cením nejvíce, je ještě nevyzrálá. "Hadí song" je na albu jediná opravdu rychlá skladba. Krátká, úderná. Přesně do středu desky mezi pomalé a středně rychlé songy.

Z období přechodového mezi starým materiálu k novému, nicméně v obou případech folkovému, je cítit country v míře větší než ze skladeb ostatních. Pomineme-li "Hadí song" tempo se nám pomalu zrychluje a hudba je propracovanější. Ve srovnání s pravěkým obdobím jsou skladby variabilnější a mírně se zvětšuje jejich poslouchatelnost.

Všechny dříve popisované složky jsou nejvíce rozvinuty v jedenácti písničkách, tvořících kostru aktuálního repertoáru Hromosvodu. Nejvíce se vylepšili texty. Jejich hlavním obsahem se stává láska, ale vše je bráno s nadhledem. Lepší se rýmy. Problémem však nadále zůstává stereotypnost muziky. Jediným skokem trošku mimo je píseň "Nedvědi nevědi", jež lehce zesměšňuje pohanu country a folku, bratry Nedvědy. Part na jejím konci hustě paroduje "Stánky".

Ze začátku recenze jsem vyzdvihoval energii, naivitu a upřímnou radost ze hry. Tohle všechno sice působí velmi pozitivně, ale stačí větší počet poslechů, začnete vnímat hudbu hlouběji a prvotní nadšení, které je až nečekaně velké, rychle vyprchá. Možná mít lepšího producenta mohlo dopadnout vše o řád lépe. Ale i tak je to milá nahrávka, která osloví zvláště milovníky trampských písniček.

Na konec recenze musím ještě zařadit výtku k obalu alba. Stojí opravdu za to! Dělala ho profesionální firma, ale vypadá to spíš na nějakého kamaráda bez jakékoli invence a estetického cítění. Troufám si tvrdit, že se nenajde recenzent, který by si na obal nepostěžoval. Vypracovat něco tak příšerného asi také chtělo nápad.

Zpět na hlavní stránku


 [This page is administrated by
 Martin@Precek.cz]